Bohutické kostely a kaple

V této kapitole je pojednáno třech bohutických kostelích: římskokatolický kostel Nanebevzetí P. Marie, evangelická modlitebna a dále hřbitovní kaple sv. Michala. Pro lepší pochopení historických souvislostí předkládáme také několik informací k celkovému vývoji svatostánků na území dnešních Bohutic.

Z historie bohutických kostelů

Bohutice spadaly pod farnost olbramovickou, která měla svou působnost od 11. stol. O změnu tohoto postavení usilovali v 15. a 16. stol. noví majitelé rozsáhlého panství v Bohuticích Kusí z Mukoděl, vyznavači protestantismu, neboť nešlo jen o náboženský vliv, ale také o odvádění obilných a vinných desátků. Vilém Kusý nechal r. 1615 postavit pro tehdy převažující nekatolíky kostel zasvěcený „všem andělům“ v blízkosti staré hájovny.

Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře patřilo panství Kusých jako provinilých mezi ty majetky, které byly jako trest za nízkou cenu odebrány a prohlášeny r. 1624 za majetek císaře. Bylo poskytnuto do správy jezuitům k uhrazování nákladů jimi zřízené koleje se střední školou ve Znojmě. Ti přeměnili kostel na katolický „andělů strážných“ a pro svoje bohoslužebné obřady zřídili v přízemí zámku kapli Matky Boží v trní, jejímž symbolem se na střeše stala miniaturní věžička. Jejich kněží sloužili mše i v kostele, a tak se dohadovali s olbramovickou farou (šlo o desátky), protože ta považovala bohutický kostel na svůj filiální.

Po zrušení jezuitského řádu 1773 byl kostel za Josefa II. zrušen a farníci docházeli na bohoslužby do Olbramovic. Kostel byl farníky zbořen a o něco blíže k obci byl materiál použit na stavbu kostelíka sv. Michaela archanděla se hřbitovem. Tam se přenesly kostelní potřeby a ze zrušeného kostela v Olomouci byla dovezena na oltář socha Madony jako připomínka mariánských poutí, organizovaných jezuity. Tento druhý kostelík v Bohuticích sloužil hlavně při pohřebních obřadech, při mších za zesnulé a slavnostní poutní mše bývala v květnu na svátek Zjevení sv. Michaela (bohutického patrona).

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

V 60. letech 19. stol. začali majitelé panství Josef a Aloisie Seydlovi, kterým zemřeli synové – dědici, o postavení kostela. Hospodářství prosperovalo, oba manželé byli zbožní, a tak se rozhodli dát prostředky k výstavbě kostela s tím, že členové jejich rodiny budou v něm po smrti uloženi. Jednání o této záležitosti vyvrcholilo 15.1.1867 rozhodnutím biskupské konsistoře v Brně o zřízení samostatné farnosti v Bohuticích a vybudování kostela pod jejich patronací. Majitelé panství věnovali kostelu stavební místo a financovali jeho stavbu a rovněž věnovali budovu lesní správy ke zřízení fary, část pozemku pro farskou zahradu a sklep (před sochou sv. Jana Nep.). Zřídili farní nadaci 16 300 rak. zlatých, z níž úroky pokrývaly základní finanční potřebu fary, kostela a kaple.

Zahájení stavby kostela bylo nadvakrát. Položení základního kamene moravským buditelem a bývalým olbramovickým kaplanem prof. Františkem Sušilem 11.5.1867 bez účasti patronů. Al. Seydlová byla vážně nemocná a mohla se i s manželem účastnit slavnostní mše a průvodu k již položeným základům 4.10., 1 měsíc a 4 dny před svou smrtí.

Farníci přispívali finančními dary, ale hlavně prací a povozy. Stavba se prodražovala, protože ve stejné době se přes obec stavěla železniční trať, která odváděla dělníky za lepšími výdělky. Vyskytly se závady na střeše, které se staly předmětem dlouhodobého sporu Seydla se stavitelem Zedníkem. 8. srpna 1869 na slavnost Nanebevzetí P. Marie (jíž bude kostel zasvěcen), byl na vrchol kostelní věže vytažen a upevněn kříž. Na podzim byla stavba předána a v den Sv .Kateřiny byly z brněnského Petrova přivezeny 4 posvěcené zvony. Jejich lahodný zvuk a slyšitelnost však přivolávaly farníky jenom do prozatímního kostela v zámecké kapli. Patron Jos. Seydl totiž nechal tělo zesnulé manželky převézt z hrobky ve hřbitovní kapli do nově postaveného kostela. Úřady zabránily využívání chrámu a jeho vysvěcení. V r. 1872 situaci urovnával při osobní návštěvě v kostele a v zámku i brněnský biskup. Slávy se farníci dočkali až téměř 4 roky po dostavbě, kdy přivítali ve velkém množství biskupa Karla Nöttiga 7.9.1873. Ten posvětil kříž před kostelem a 8.9. za přítomnosti kněžích z okolí, hodnostářů z biskupství a hlavně rozradostněného lidu převzal klíč od Jos. Seydla a předal ho faráři P. Rudolfu Scholzovi. Následovalo vysvěcení chrámu a pontifikální mše svatá.

Kostel se stal vedle zámku ozdobou a hlavní dominantou obce. Duchovní život farníků se rozšířil, zesílilo se působení na školní docházku dětí, rozvíjely se organizační formy, pěvecký a hudební život, upevňovalo se české myšlení a plně se obnovila poutní činnost s tradicí od 17. století.

Opravami prošel kostel v r. 1906, kdy farář p. Karel Bezstarosti zorganizoval rozsáhlé opravy hlavně vnitřních maleb a nátěrů kostela i kaple v očekávání biskupské návštěvy. Náklady 3000 rak. korun s obtížemi pokryly kostelní sbírky a dary, shromažďované 3 roky, zvlášť když byly zakoupeny obrazy křížové cesty.

V roce 1971 jsou ve hmotě kostela zjištěny statické poruchy a počínají jednání ohledně oprav této stavby.  V rámci postupného zjišťování dalších nedostatků bylo nakonec přikročeno ke generální opravě, jež započala v roce 1984 a v rámci níž  bylo provedeno statické zajištění  a stažení zdiva a stropů, zhotoveny nové vnější omítky kostela, opravena krytina střechy, osazeny nové rýny a okapy, oplechovány ozdobné pilíře a okna, zhotoveny nové drátěné sítě před okna, nahrazen prorezivělý plech věže, zainjektovány a zaomítány trhliny, kostel pak byl posléze celkově vytónován.

Další kompletní obnovou prošel kostel v letech 2009 – 2011, kdy byla postupně vyměněna celá konstrukce kostelní věže, byla vyměněna okna a rovněž dostala budova novou vnjěší fasádu i výmalbu interiéru.

Evangelická modlitebna

V letech pro I. světové válce našli bohutičtí evangelíci dost odvahy a za vydatné pomoci, jak pracovní tak finanční, evangelíků z miroslavského sboru a okolních vesnic., které k nám patřily, položili základní kámen a postavili dnešní modlitebnu, jak se nám zachovala. V roce 1935 byla v červnu slavnostně otevřena. Bratr farář Ladislav Hájek se otevření nedočkal. Zemřel v roce 1930.

V současné době prochází modlitebna jednotlivými stupni oprav. Po výměně oken je postupně prováděna rekonstrukce fasády i dalších interiérových detailů.

Hřbitovní kaple Sv. Michala

Od konce 16. stol. snad mohl být umístěn hřbitov v okolí kostelíka vybudovaného Vilémem Kusým z Mukoděl, jenž prý byl podle pozdějších zpráv umístěn „na kopci“. Řád jezuitů zřejmě nechal tento starší kostelík ves obnovit i nově vysvětit; po zrušení řádu měla být stavba zbořena a stavební materiál použit při stavbě hřbitovní kaple sv. Michala na současném místě.

Při jeho budování hovoříme o minimálně dvou stavebních fází. Mladší klasicistní předsíň (po roce 1840), vytvářející zvnějšku přízemní, v čelní části dvěma toskánskými sloupy a nízkým trojúhelným štítem vstupní čtvercový portikus, a na ni navazující obdélnou stavbu kostelíku samého, akcentovaného vysokým trojúhelným štítem.

Na podlaze vnitřních prostor předsíně jsou osazeny kamenné desky náhrobníků rodiny Seydlovy – Anna (1832-1898), Karel (1828-1908) a Anna (1858-1941). Centrální část kostelíka propojuje s předsíní široký, segmentově zaklenutý vstup nad nímž člení prostor dřevěná tribuna; pozdně barokní štukové oltářní retabulum v němž byl původně zavěšen obraz sv. Michala; před nímž stojí kamenná socha P. Marie Immaculaty, pořízené snad na počátku 18. stol.

Od roku 1959 jsou datována jednání ohledně nejrůznějších oprav, jejichž provedení bylo svěřeno Okresnímu stavebnímu podniku v Moravském Krumlově, jenž ještě v tomtéž roce snesl střechu, vyzdil na některých místech rozrušenou korunu zdiva, položil záklop s částečným podbíjením a vykryl obnažené zdivo lepenkou k přezimování;  stavební práce byly přerušeny z důvodu statického narušení obvodového zdiva a neúnosnosti obvodové římsy a jejich dokončení proběhlo podle dochovaných dokumentů až v roce 1962.

Okolí kaple, vyvýšené a zčásti zarovnané terasní zdí, je osazeno drobnými funerálními náhrobky vesměs lapidárních forem, z nichž jsou umělecky hodnotnější zejména náhrobek rodiny Frantovy, vytvořený kamenickou dílnou Adolfa Loose staršího nejspíše z bílého doubravnického mramoru, degradovaného pouze novodobým přesunem z původního kamenného bosovaného soklu. Dále ze stejné dílny pocházející, tentokrát z černé žuly vytvořený náhrobek Jana Schovance a v duchu lineární dekorativní moderny inspirovaný náhrobek rodiny Svobodovy. Neopomenut by neměl zůstat rovněž náhrobek P. Antonína Práška, umístěný na čestném místě podél hlavní osové komunikace bezprostředně vedle kaple.